K hudbě jsem měl velmi blízko od mala a do dnešních dnů je pro mě životem. Jelikož je má mamka učitelka hudby, tak mě už od útlého věku směřovala ke hře na hudební nástroj. Několikrát jsem ji slyšel hrát na housle, takže volba nástroje byla jasná.
Má houslová „éra“ začala v ZUŠ Pardubice Polabiny u skvělé paní učitelky Burianové, která se mnou měla opravdu velkou trpělivost a udržela mě u hraní až do současnosti. Ve škole jsem zůstával i jako dospělý student, jelikož mi bylo jasné, že jakmile skončím, tak se housle s největší pravděpodobností budou válet v koutě pokryté prachem. V roce 2017 s lítostí padlo rozhodnutí skončit s tím, že můj poslední rok bude i poslední v sólové soutěži. Včetně pěkného umístění jsem si tento rok náramně užil.
Ještě před koncem jsem dostal nabídku na hru v kapele. Začal jsem o tom přemýšlet a velmi mě to lákalo. Moje paní učitelka mi ovšem dala tip na jinou kapelu. Zavolal jsem kapelnici Dáše a tento hovor byl rozhodující. Od té doby jsem se po předešlých zkušenostech v orchestru začal učit souhru s naší skvělou kapelou Electrophonix a osahávat si elektrické housle, na které jsem nikdy dříve nehrál. Jelikož jsem velký trémista, je pro mě nové hlavně to, že se nyní těším na každý koncert. Je pohlazením po duši vidět lidi, jak tancují a baví se při hudbě, kterou hrajeme. A když už jsem u našeho repertoáru, tak myslím, že právě tu jsme si padli do oka nejvíc. Mé srdce totiž bije pro rock, a právě tento žánr hrajeme snad nejvíce!